Když hladovému jídlo podáš,

a on dále hladoví,

když žíznivému žízeň hasíš

a on stále žízní zmírá,

kyž nešťastnému štěstí přeje

a on dále nešťastný je,

když Bohu poznání se plní

a on stále nevědoucí zůstává.

Co vesmír v širém nekonečnu

co jen dále čekává?

Zastavit ve spočinutí,

či spočinout v zastavení?

To by se Ti Vážně chtělo?

Když nebylo Nic,

a Nic je počátkem Všeho.

...i Tebe.

zpět na básně